chování
[xovaːňiː]
(2. j. -í)
podstatné jméno rodu středního
způsob jednání, projevování se ve styku s lidmi:
slušné / nevhodné / nezodpovědné chování
nákupní chování zákazníků
pravidla společenského chování
dostat dvojku z chování
stěžovat si na chování personálu
Muž má sklony k agresivnímu chování.
□ poruchy chování psychologie a psychiatrie
projevy chování dětí a mládeže, které nerespektují ustálené společenské normy (např. dětský vzdor, záškoláctví, agresivita)
□ rizikové chování psychologie a psychiatrie
chování, v jehož důsledku dochází k nárůstu zdravotních, sociálních, výchovných aj. rizik pro jedince nebo společnost (např. extrémní sporty, šikana, rasismus, závislosti)
◊ chování řeznického psa hanlivé
hrubé, nezdvořilé chování
→ i chovat se
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[xovaːňiː]
(2. j. -í)
podstatné jméno rodu středního
způsob jednání, projevování se ve styku s lidmi:
slušné / nevhodné / nezodpovědné chování
nákupní chování zákazníků
pravidla společenského chování
dostat dvojku z chování
stěžovat si na chování personálu
Muž má sklony k agresivnímu chování.
□ poruchy chování psychologie a psychiatrie
projevy chování dětí a mládeže, které nerespektují ustálené společenské normy (např. dětský vzdor, záškoláctví, agresivita)
□ rizikové chování psychologie a psychiatrie
chování, v jehož důsledku dochází k nárůstu zdravotních, sociálních, výchovných aj. rizik pro jedince nebo společnost (např. extrémní sporty, šikana, rasismus, závislosti)
◊ chování řeznického psa hanlivé
hrubé, nezdvořilé chování
→ i chovat se
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)